Konečně je víkend a já mám volno. Poslední týden jsem trávila víceméně pracovně, stávala jsem do práce na 7 a vracela jsem se většinou tak v 7-8 večer. (To je tak, když se nudíte a naberete si nálož brigád.) Naštěstí jsem to teď zase trochu omezila. A za 1 nebo 2 týdny vyrážím na dovolenou do Itálie za mým drahým, který aktuálně zdolává Alpy.
Ve středu jsem při směně s kamarádkou zachránila z ulice kotě (které jsem si stejně chtěla pořídit), takže se cítím jako největší zachránce světa/spasitel a bůhví co ještě. Z vystrašeného chudáčka se sice cca po hodině vyklubala pěkná ďáblice, která skáče všude kam se dá a ze všeho nejvíc miluje okusování kabelů a šplhání po závěsech, ale i tak nás má všechny omotaný kolem prstu a má se jako princezna. Jo a mimochodem, po dvoudenním rozmýšlením nad jmény mám rozhodnuto - je to Cheryl.
Těsně před tím, než můj muž vyrazil na svůj šílený pěší ,,výlet", jsem od něj dostala tenhle poklad, který mě z výlohy antikvariátu lákal ke koupi skoro každý den asi půl roku. A já samozřejmě byla pokaždé naprosto bez peněz nebo jsem peníze měla, ale bylo zavřeno. Když už jsem konečně oplývala financemi a měla jsem pár dní do stěhování, vyrazila jsem konečně pro vysněnou knížku. Samozřejmě měli opět zavřeno (nečekané), ale hlavně!! knížka ve výloze už nebyla. Přišlo mi to jako největší ironie světa, zvlášť když jsem věděla, že jsem na ní ještě den předtím koukala. Následovaly dva dny nadávání na onoho neznámého, kdo mě o knihu připravil. No a pak jdem takhle spát, já si říkám, jak mám super chlapa, když mi během jednoho dne dal do kupy pokoj.. a on na samý konec vytáhne jakoby nic mou vymodlenou knížku
♥
Nejlepší výtah na selfíčka.
Zjistila jsem, že skořice zachrání i ty druhy jablek, co mi nechutnají :D
